Hledat

Kroky

Kroky vznikly 25. srpna 1998. Je to první pokus o tajemnou tématiku. Nečetl jsem ji se zatajeným dechem, ale…  určitě jste také někdy zažili ten pocit, že vás někdo sleduje a přitom nikde nikdo. Tak teď se můžete malilinko bát…

Tma. Nic jiného než tma. Neviděl ani na krok. Všude kolem něj bylo ticho, strašidelné ticho. Bál se pohnout. Netušil, jak dlouho už leží v té místnosti bez oken, netušil, jestli je noc nebo den, netušil ani kde je. Zkusil se pohnout a ucítil bodavou bolest v rameni. Pomalu se postavil. Vzpomínal, jak se sem vlastně dostal. Nevěděl. Nemohl si za nic na světě vzpomenout.

Začal obcházet místnost. Po chvíli narazil na dveře. Vzal za kliku. Ani se nepohnuly. Zalomcoval s ní a dveře se s děsným skřípotem otevřely. Leknutím uskočil a odvrátil tvář. Nevěděl, jestli se lekl skřípotu dveří nebo toho, co viděl před sebou. Po chvíli si dodal odvahy a opět se podíval před sebe. Nevěřícně zíral na zakrvácenou tvář s otokem zkřívenými ústy a uzounkou škvírkou místo pravého oka. Uvědomil si, že je to jeho tvář, že se dívá na svůj obraz v zrcadle.

V místnosti, do které vešel, bylo plno prachu a pavučin. Jediným okknem tam pronikal úzký paprsek světla. Stačil však na to, aby vyvolal hrůzný dojem a ukázal nepořádek neobývané místnosti. Vedle zrcadla stále skříň s vyvrácenými dvířky a v ní bylo několik zaprášených knih. Naproti ní stála postel s vyčuhujícími péry a na ní ležely špinavé hadry. Na zemi vedle postele se válel rozbitý obraz.

Všiml si dveří a zamířil k nim. Otevřel je. Ocitl se v místnosti lišící se od předešlé pouze větším nepořádkem a dveřmi navíc. Zkusil otevřít dveře vlevo, ale byly zamčené. Šel tedy k těm vpravo. Podařilo se mu je otevřít. Když do nich vcházel, uclyšel za sebou bouchnutí. otočil se, ale nikoho neviděl. Jen dveře, kterými vešel, se zavřely.

Dostal strach. Snažil se rychle prodrat místností, která se téměř nelišila od předchozích dvou. Ve dveřích, které s námahou otevřel, se otočil. Uviděl mihnout se stín a uslyšel něčí kroky. Rychle je za sebou zavřel. Neocitl se však v místnosti podobné předchozím, jak očekával, ale na chodbě, která se mu zdála nesmírně dlouhá a úzká. Na jejím konci bylo světlo a schodiště. Přemýšlel co má dělat, když za sebou opět uslyšel kroky.

Šílený strachy se rozběhl chodbou ke schodům. Vedly jen nahoru. Pořád za sebou slyšel kroky. Rameno ho hrozně bolelo. Běžel po schodech nahoru. Chvílemi se mu zdálo, že ho kroky dohání. Začal se rozhlížet po nějakých dveřích nebo chodbě, kam by mohl vběhnout, ale nic takového tam nebylo. Jen nekonečné zužující se schody. Běželo se mu čím dál tím hůř. Nemohl popadnout dech. nohy se mu strachem třásly, ale pořád běžel.

Zatavil se. Už nemohl dál. kroky se zastavily těsně za ním. Chtěl utéct, ale nemohl. Ucítil ledovou ruku na svém rameni. Otočil se. Zíral do zlověstné tváře. Hrůzou vykřikl. Všiml si sekery. Pomalu se zvedala k úderu. K smrtícímu úderu. Ostří se mu pomalu přibližovalo k hlavě. Vykřikl a … probudil se.

Probudil se v bezpečí svého bytu. Ještě celý vystrašený si ulehčené oddychl – vždyť to byl jen SEN!?

Ke článkům starším než jeden měsíc nelze přidávat komentáře.