Hledat

Tajemství starého domu

Příběh z 25. září 1998 se opět vrací k tajemné tématice. Tajemným místem není však jen jedna místnost, ale rovnou celý dům. Mně chybí rozvedenější zápletka kolem onoho tajemství. Ale jinak se mi to celkem líbilo, jen by to prostě chtělo větší příběh. Jak jsem již psal, tato povídka je zřejmě jednou z těch, které Marci pomohli získat ocenění v literární soutěži.

Bouchly dveře. Rychle se otočil. Byl to jen průvan. Oddychl si a pokračoval v prohlídce starého domu. Přestože jich prošel již několik (jako statik se tomu nemohl vyhnout), nezvykl si na průvan, pro ně tak typický. Vždy, když za ním práskly dveře nebo bouchla okenice, lekl se stejně jako nyní.

Stoupal po schodech nahoru. Přízemí a sklep již prohlédl. Nikde nenašel nic, co by bránilo dalšímu využití. Místnosti v přízemí byly veliké a prázdné. V jedné zůstal rozlámaný stůl a židle. Obojí pokryté vrstvou prachu. V jiné stál stál dokonce celkem zachovalý krb. Na zdi nad schodištěm visel zapomenutý obraz. Byla na něm zobrazena překrásný zahrada. Dlouho se na něj díval. Místnosti v patře byly stejně prázdné a opuštěné. Mohl si jen představovat, jak byly zařízeny. Přestavoval si rodinu sedící u krbu a hrající si děti. Vždycky si přál mít rodinu a velký dům.

Chtěl jít domů, ašak nemohl. Nevěděl proč. Něco ho v domě drželo. Procházel dokola místnosti v patře i přízemí. Když už asi po desáté šel po schodech nahoru, zavrávoral a narazil na obraz, který se pohnul. V té chvíli se přímo proti němu otevřely dveře. Překvapeně na ně zíral. Něco takového nečekal.

Dveře skrývali pokoj bez oken. Rozsvítil baterku, kterou nosil stále při sobě a vešel. Dveře se za ním zavřely. Okamžitě si uvědomil, že neví, jak se dostane ven. Zkusil ji otevřít. Nic. Snažil se nemyslet na strach, který ho začal přepadávat a rozhlížel se kolem. Byla to pracovna. Naproti němu stál stůl. U pravé stěny stále police s knihami, na zdi naprotil visel obraz podobný tomu nad schody. Šel k němu a zkusil jím pohnout. Dveře se otevřely. Ulehčeně si oddychl a vrátil obraz do původní polohy. Již neměl strach.

Znovu se rozhlížel kolem, pozorněji a s větším zájmem. Jaké tajemství skrývá tato místnost? Dal ji udělat první majitel nebo některý z pozdějších? Chtěl mít své soukromá nebo chtěl něco před ostatními skrýt? Tyto a jiné otázky mu vířily hlavou. Netušil však, zda na ně nalezne odpověď.

Na všem ležela vrstva prachu a pavučiny tvořily strašidelné vzory. Sklouzl pohledem na polici s knihami a pročítal si názvy děl pro něj neznámých autorů. Vzal jednu do ruky a začal si ji prohlížet. Byly v ní pouze obrázky. Když ji vracel, všiml si, že v místě, kde stála, se coci blýská. Vyndal dvě knihy vedle, aby se tam mohl dostat. Byl to kniha. Vyndal ji a sfoukl z ní prach, který se na ní usadil, přestože byla skryta. její zaltě psaný název – Tajemství starého domu – se teď jasně blýskal v světle baterky. Vypadala zachovale. Bylo mu divné, proč byla schována za ostatními knihami. Se zvědavostí proto nalistoval první stánku.

Probudil se. Šíleně ho bolela hlava. Ticho kolem narušoval jen tikot hodin. Udiveně se rozhlížel kolem. Prohlížel si krb, opodál stojící knihovnu, stůl a křesla. Přešel do vedlejší místnosti a stejně udiveně si ji prohlížel. Nevěděl, kde je, přestože se mu některé věci zdály povědomé. Nevzpomínal si ani, jak se tam dostal. Procházel místnostmi a snažil se vzpomenout si. Kde jen viděl ty obrazy, ten krb, tu kuchyň, …? V domě nidko nebyl. Doufal, že se majitelé brzy vrátí a vysvětlí mu, proč tu je. Čekal hodinu, dvě a nikdo se nevracel. Bylo mu to divné, ale říkal si, že můžou být na nějaké oslavě, zdrželi se a co nevidět se vrátí. Chtěl si vzít nějakou knihu, bay si zkrátil dlouhou chvíli. Šel ke knihovně, natáhl ruku po jedná, avšak hned ji stáhl a udiveně na ni zíral.

Ke článkům starším než jeden měsíc nelze přidávat komentáře.