Hledat

Procházka

Po téměř čtyřměsíční pauze Marci napsala další příběh. A opět byl hlavním hrdinou pes. Přestože se zařekla, že žádného už nechce, přibyl jim na podzim Nick. A Procházka je jen sepsání dílčího zážitku s Nickem, jako malým štěnátkem. Sepsala ho 21. března 1999. Místo tří teček si opět doplňte jméno.

Už jsem se vyspal, tak proč nejdeme? Přeci si jen čekal na to, až se vyspím, tak proč už nejdeš? Já jsem připravenej. Slyšíš?! Můžeme jít, už jsem vzhůru! No konečně ti to došlo. Ale trvalo ti to…

Co to děláš? Nechytej mě, já nechci jít na vodítku!

„No tak, …, nech toho. Nekousej to vodítko a poď u nohy.“

Jo, na řetěz jsi mě přivázal a ještě u nohy ti mám jít? A schválně nepudu a budu… Au. To bolelo. Čím si mě to praštil? Proutkem, jo? Au, zase. Asi ti opravdu pudu u tý nohy, to tahání se mi nevyplácí. Ale už bys mě moh pustit. Tady mě přeci vždycky pouštíš, ne? No tak už mě přeci pusť…

„…, stuj! Tak, můžeš běžet.“

Hurá! Musím honem najít tu včerejší stopu. Byla taková zajímavá… Kde jsi? Ty nejdeš za mnou? Že ses zase ztratil?! To je hrozný. Jeden aby tě ani na chvíli nepustil z očí. A ta stopa je taková voňavá… No nic, musím tě jít hledat. Kde jen mužeš bejt, vůbec tě – a támhle jsi, za tím stromem. Neboj se, už jsem u tebe. Teď si tě budu líp hlídat, abys ses zase neztratil. Kdo tě má pořád hledat…?

Co to bylo za zavuk? Ten jsem ještě neslyšel. Musím honem k tobě, aby se ti nic nestalo. Nepřipínej mě na to vodítko, já ti neuteču, protože mám stejně velkej strach jako ty. Už je to pryč? Můžeme jít…

Kam to lezeš? Nelez tam! Já chci za tebou, ale – nevím jak. Počkej na mě! Přeci se za tebou musim nějak dostat. Tudy to možná pude… Au, au, to jsem si namlel, ale jsem u tebe, a to je hlavní…

„…, si tu. Tak poď, deme domů.“

Domů? Už? Tak brzo? To se musím ještě pořádně proběhnout…

Kde jsi zase? Zapomněl jsem tě hlídat a už ses zase ztratil. Jeden aby se z tebe zbláznil. Ale kde jsi?

„…“

Pod lávkou! Co děláš pod lávkou?!

„A mám tě!“

Co mi to děláš? Nechci na vodítko. A já myslel, že ses ztratil. Mám na tebe vztek… Až budem doma, tak nic nebudu žrát. Na truc… Tak dobře, vezmu si, když jinak nedáš (že mám hlad jako vlk, to přeci nemůžu přiznat, když se na tebe zlobím). A teď už mě nech bejt, chce se mi spát, dobrou noc a – mám tě rád…

Ke článkům starším než jeden měsíc nelze přidávat komentáře.