Hledat

Nedělní chvilka poezie: básně Jana Skácela

Jan Skácel (1922-1989) – český básník, literární redaktor, autor knih pro děti, próz, ale také uvaděč v kině, betonář či opravář traktorů. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně a působil jako kulturní redaktor. V osobité poetice usiloval o hutnou konkrétnost projevu. Přirozené hodnoty domova i jazyka stavěl do protikladu k modernímu světu. Od šedesátých let nesměl kvůli svým nekonformním politickým postojům publikovat. Vydal např. sbírky Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka či Uspávanky.

Chci to slyšet

Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklenky
něco tiše cinká.

Někdy víc
a jindy jenom málo.

Chci to slyšet.
Bůhví co mne nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.

(Co zbylo z anděla)

Přípitek

Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.

A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná.

(Smuténka)

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.

(Smuténka)

Potom

Potom je pusto, ticho, vyryto
i s kořeny
a na prach vypáleno.

Kdo jiný o tom ví?

Hromada sněhu na náměstí
a možná lvi.

(Smuténka)

Naděje s bukovými křídly

Novému ránu rožněm svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Ke článkům starším než jeden měsíc nelze přidávat komentáře.