Hledat

Nedělní chvilka poezie: Karel Hlaváček

Poezie Karla Hlaváčka (1874-1898), představitele české dekadence a symbolismu, básníka a výtvarníka, je protkaná motivy hudebních nástrojů, snových krajin, zádumčivých nálad, melancholie, tajemna a neurčitosti přecházející v znepokojení. Uvedené motivy jsou nejvíce zastoupeny ve sbírce Pozdě k ránu (1896), z níž jsou vybrány i následující básně.

Podmořské pralesy se ani nezachvěly

Podmořské pralesy se ani nezachvěly,
po cestách neschůdných jen táhlý bloudil vzdech,
z měst zatopených zvony slabě vodou zněly:
vše ve tmách zíralo na zaslíbený břeh.

Lilie klekaly v své nezprzněné běli,
půlnoční modlitbu v svých rozmočených rtech,
a černí delfíni, již na návrších bděli,
při ohních zmírali v svých němých bolestech.

Až teprv pozdě k ránu, nad břehy když vyšel
za zpěvu zástupů, za slávy korouhví,
stříbrné pralesy jsem ze sna klekat slyšel

v dalekých vodách moře, v mysech Tajemství…
A v sadech korálů, jež slabě zrůžověly,
se černé stíny nedočkavě tísnily a chvěly…

Dva hlasy

Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli
dva smutné dvorce na samotách propadlých
dva hlasy se tam o cos hádaly a přely
při rudých stínech pochodní za vodou vzdálených.

Byl prvý hluboký a stále chtěl své ano,
a druhý bázlivý a stále chtěl své ne,
až zmlkly najednou, když blízko bylo ráno,
a měsíc vyšel na chvilku nad vody vzdálené.

Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli
dva smutné dvorce na samotách propadlých…
Dva hlasy se v nich dlouho mezi sebou přely,
až hlas, jenž prosil, zaúpěl a náhle ztich,

a hlas, jenž chtěl své ano, zhluboka si vzdych.

Záhada

Ač pozdě v noci na náměstí, ušlí, dorazili
tři poutníci přec navzájem se mlčky pozdravili.

A z náměstí do úzkých ulic spěšně vybíhali,
a víc, než dneska přijde-li, si ptát se netroufali.

A k ránu ani tázavě na sebe nepohlédli,
když ještě nepřišel, a nad střechami hvězdy bledly…

A slíbivše jen dáti o tom zprávu v rodných krajích,
zas rozešli se na Sever a na Západ a na Jih

Ke článkům starším než jeden měsíc nelze přidávat komentáře.